"Ehm...BJ?" Billy Talent: Afraid Of Heights (recenze)

1. srpna 2016 v 21:41 | C Jay |  Recenze
Jednou z nejočekávanějších událostí letošního punkového léta bylo určitě vydání pátého studiového alba Billy Talent. Po čtyřleté přestávce od Dead Silence vyslala kapela na pulty obchodů Afraid Of Heights. U jeho zrodu ale chyběl jeden z otců…



RECENZE
Bubeník Aaron Solowoniuk se ze zdravotních důvodů bohužel nemohl účastnit nahrávání. Během pauzy, jejíž konec je zatím v nedohlednu, za něj zaskakuje Jordan Hastings. Ten sice na první pohled připomíná usedlého strejdu z elektra, ale do bicích řezat umí a řezat se nebojí. Jeho styl je navíc tomu Aaronovu velmi podobný, takže rozdíl není nijak nápadný.
Obal nového LP je vynikající! Zobrazuje…co vlastně? Nejsem si jistý, ale ta kombinace žluté, černé a červené skvěle ladí a já jsem jejím fanouškem. Proto mě potěšilo, že vedle obalu alba a dvou singlů byly připraveny výjevy i k dalším čtyřem písním. Pro mě je obal Afraid of Heights tím nejlepším, s čím se Billy Talent kdy předvedli! Ale co hudba?
Úvodní stopa Big Red Gun napoví, že Billy Talent žádný nečekaný krok do strany neudělali. Začíná tklivá kytara a za ní už typický talentský song s jemnější slokou a drtivým refrénem. Ten celou píseň táhne, i když přizvukování "oh yeah, oh yeah," příliš neladí, protože song nevhodným způsobem změkčuje. Celkově je ale Big Red Gun povedená skladba. Není divu, že to byla jedna ze tří, kterou kapela pustila jako ochutnávku. Také má svůj vlastní obal.
Titulní Afraid Of Heights už tolik chválit nejde. I když by měla být hlavním tahákem, zanechává spíše rozpaky. Je to skrz naskrz klasický talentský song, ale něco mu chybí. Něco, díky čemu by přečníval ostatní. Dokola opakovaná sloka se omrzí a dál se to moc nelepší. Pro mě je Afraid Of Heights zklamáním, od titulní písně jsem čekal trochu víc. Chválím text.
Má to těžké i kvůli svým sousedům. Následuje Ghost Ship Of The Cannibal Rats. Ten temný název je naprostý kickass a díky tomu skladba zaujme ještě, než ji slyšíte. A i potom zaboduje, i když u mě potřebovala víc pokusů. Úvodní pípání telegrafu navodí atmosféru k působivému poslechu, kterému opět vévodí drsný refrén. Z Benova zpěvu v téhle písni mrazí. Pochválím rovněž obal . Scéna, kdy zničená loď připlouvá do zničeného města je dokonalou tváří zkázy!
Následuje Louder Than The DJ, druhý singl. A to je úplně jiná písnička! Song se už úvodním riffem ostatním vymyká. Není pojat tak tvrdě, ale má úžasnou energii, skvělé sloky (zvláště druhá a čtvrtá), refrén i sólo. Na internetu fanoušky rozdělil: jedni jej milují, druzí z něj nejsou nadšení. Za sebe můžu říct, že je to můj nejoblíbenější song skrz celou diskografii Billy Talent! Vydán k němu byl i povedený klip.
S The Crutch se Talenti vrací na svou půdu. Je to kus s nápadným kytarovým riffem… jinak spíš průměrná skladba, která nemá čím překvapit. Refrén je tradičně silný, ale degraduje ho ozvěna, která mně osobně vadí. Ke všemu řečenému se přidává i délka víc jak čtyři minuty, což je na takovou skladbu až příliš…
Můžeme navázat, protože přichází Rabbit Down The Hole, nejdelší píseň desky. Jímavá a velice působivá věc! Začíná pomalu a jemně a postupně získává grády jak instrumentálně tak vokálně (ten refrén!). Na tyhle skladby sice musí mít člověk náladu… ale když pčijde, určitě nebude litovat těch šesti minut…
Po pomalé přichází řada na rychlou, rovnou nejrychlejší. Po začátku napodobujícím tikání hodin kapela odpálí zběsilé tempo. To sice nevydrží celou dobu, protože je trhá pomalejší refrén a také opakování intra, přesto energii z tohohle songu pocítíte silně! Time-Bomb Ticking Away je poslední skladbou s vlastním obalem.
Jestliže si Louder Than The DJ některé fandy nezískala, pak to osmý track alba bude mít ještě těžší. Leave Them All Behind je skladba s hezkou melodií, optimistickým textem a potenciálem zabodovat i u širšího spektra posluchačů. Její svižný melodický rock ve stylu Green Day ale možná všem fanouškům nebude po chuti. Ale i přes její popovější charakter se mi hned zalíbila a já ji hodnotím jako jeden z vrcholů alba. Druhý Surrender to asi nebude, ale i tak jde o kvalitní počin, odlehčení není nikdy na škodu…
Z Horses&Chariots jsem naopak rozpačitý. Je to zvláštní, dost nesourodá směska: otvírá ji typická talentovská kytara a pak se rozjede další song ve stylu Green Day. A pod nimi podklad, který jakoby vypadl z temných osmdesátých let. Osmdesátkově působí i doprovodné zpěvy v refrénu, klávesy a taky sólo, které se ale v druhé půlce aspoň přesouvá do devadesátek. Zvuk celkový dojem hodně kazí, což je škoda, protože vokální linka zní zajímavě…
Při This Is Our War už je zase všechno normální, v osvědčené póze. Na předchozí songy už to sice nedosahuje, ale bez téhle vysoké laťky jde o obstojný song, který neurazí a možná i zaujme. V porovnání s následujícím trackem určitě.
Poeticky nazvaná February Winds svým jménem upoutá a melancholicky naladí emoce. Ty však zakrátko vyšumí, protože únorové větry velkou pecku nepřivály. Pokud bych měl vybrat nelichotivé poslední místo tohoto alba, tohle by byl pravděpodobně jeden z favoritů. I tady se nejedná o propadák… ale konkurence je zkrátka velká.
Sestupná tendence se ani teď nezastavuje, protože repríza titulní Afraid Of Heights je… prostě zklamání. Klavírní intro se k ní vůbec nehodí. Snad kdyby se udrželo po celou dobu, jenže po půl minutě se ozývá důvěrně známá kytara a song je dál v podstatě stejný… tedy když nepočítáme podivný zvukový podklad….

HODNOCENÍ
Billy Talent pro mě vždycky byla kapela dvou extrémů: buď se mí její skladby líbily hodně, nebo vůbec… S tímhle albem se to láme, mám z něj dobrý pocit a určitě jej můžu doporučit. I přes pár zvukových experimentů a navzdory slabé titulní skladbě jede kapela svůj standardní sound. Těch pár otření o Green Day ale nebyla náhoda. Objevují se na internetu, ale i bez toho jsou v některých skladbách postřehnutelné. Podle mě to ale není vůbec na škodu, změna prostě po nějakém čase přijít musí. A Talenti hrají už dlouho.
Co se týče ostatních skladeb, potenciál stát se hity má určitě Louder Than The DJ, Big Red Gun a Ghost Ship Of The Cannibal Rats. Těžko říct, co bude s Afraid Of Heights, ale mě ani po několika posleších nepřesvědčila.
Ale abych ji jen nehaněl, závěrem bych rád neopomněl myšlenku, která s ní souvisí: Význam strach z výšek zde podle kapely neznamená strach z výšky jako takové, jako spíš strach posunout se někam dál, výš. A to se rozhodli Talenti udělat. Dost možná je to i odpověď některým šťourům, kteří remcali už u předcházejícího LP. Mimochodem, klip k titulnímu songu je jeden z mála (ne-li jediný), v němž kapela na konci neumírá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jazescix Jazescix | E-mail | 30. června 2017 v 22:42 | Reagovat

viagra pills cheap vbulletin solutions
http://viagra.withoutdoctorprescriptions.com - viagra without a doctor prescription
  viagra generic online
<a href="http://viagra.withoutdoctorprescriptions.com">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra or viagra
viagra information yim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama